O ocelích

nože list ve výrobě - kalení

Ocel je slitina železa s uhlíkem, kterého musí být v objemu minimálně 0,3%, aby ji šlo zakalit. Ale maximálně může být uhlíku 2,14 %, protože pak už to není ocel, ale litina. Čili není to úplně tak, že čím víc uhlíku, tím lepší ocel. 

V současné době se podle Wikipedie vyrábí asi  2500 druhů ocelí.  Pokud se v nich chceme vyznat, je třeba je nějak rozdělit, třeba podle toho, k čemu jsou určeny (stavení, betonářské, pružinové, nožířské atd.). Další dělení je pak podle jejich chemického složení – na nelegované, nízkolegované a vysoce legované.

Legovanost oceli tak znamená, o kolik prvků je obohacena. Nelegované oceli mají obsah přidaných prvků maximálně 2 % hmotnosti, nízkolegované 5 % a vysoce legované pak více, než 5 %.

O jaké prvky se jedná?

Kromě uhlíku (čím více uhlíku, tím větší je tvrdost oceli), je to především chróm (ovlivňuje korozivzdornost a odolnost proti opotřebení), mangan (zjemňuje zrno oceli, ocel se lépe kalí a také je více odolná proti korozi – je to tedy důležitý prvek pro nožířské oceli), molybden (zvyšuje pevnost, tvrdost a houževnatost). A další jsou potom nikl, křemík wolfram, vanad a kobalt.

Každý přidaný prvek je v něčem pro cel výhodný a v něčem zase naopak ne – záleží na způsobu jejího užití.