Že život ve středověku nebyl zrovna snadný si potvrdil každý, kdo tuto sobotu 28. března navštívil rekonstrukci slavné bitvy u Sudoměře.
K jihočeskému rybníku Škaredý, tedy na historické místo bitvy, se sjely dvě skupiny. První tvořili lidé, kteří se přijeli jenom podívat. A druhou ti, kteří se do rekonstrukce bitvy opravdu zapojili. A v jejich výbavě samozřejmě nechyběly meče, kuše, sudlice, kopí i halapartny. Protože když rekonstrukce, tak rekonstrukce.
U Sudoměře tak vznikl tábor se vším, co k středověkému vojenskému ležení patří. Stany byly postaveny podle dobových konstrukcí, oblečení se nosilo z dobových látek a střihů, jídlo se jedlo z dřevěných misek dřevěnými lžícemi. A samozřejmě, rytířské zbroje byly vyrobeny přesně podle dobových vzorů.
A pak konečně bitva. Žádná dopředu nachystaná choreografie, ale legální řež. Samozřejmě, s ohledem na výzbroj a brnění protivníka, ovšem bitva, jak se patří. Dějiny se sice nepřepisovaly, i když to chvíli vypadlo, že to husité musí prohrát. Jan Žižka ale nakonec opět slavně zvítězil.
Pro všechny to byl neskutečný zážitek. Jistě, je to hra. Pro dnešní rytíře je to hobby, koníček. Možná vzhledem k nákladům spíš pořádný kůň. Ale je to i něco víc. Žít v minulosti nemusí být útěk z reality. Ti, kteří se na víkendy převlékají do replik historických kostýmů, oblékají do nich svoje děti, berou si brnění, zpívají středověké písně, studují historické detaily doby, kterou chtějí prožívat, to dělají rádi a přináší jim to radost.
A jaksi mimoděk a přirozeně nám ostatním připomínají i to, odkud jsme přišli. Vidíme, že je tady starobylá česká tradice, na kterou navazujeme.
To vůbec není málo.